Jsem Lenka Bochníčková. Je mi 51 let. Jsem vdaná, mám dva dospělé syny, Vojtu a Štěpána. A už 29 let i stejného manžela. A neměnila bych!

Spíš, jak se stalo, že jsem se musela začít zajímat a hovořit a vyjadřovat se?

Vše přináší čas. Nebyla jsem němá ani před třiceti lety. Potom jsem dlouhá léta mlčela a plně se věnovala rodině, živnosti.  Vychovali jsme s manželem dva skvělé syny. Postavili jsme si dům, na který nám komunisti dali, ano opravdu dali! Tři pětiny ceny. Protože kolem roku 1988 a dlouho po tom, stát zaplatil každému, kdo se sám postaral o své vlastní bydlení až 150 tisíc, což bylo skutečně 3/5 nákladů na náš dům.

Mám dva skvělé syny! A tak co může normální ženu zajímat víc, než budoucnost jejich dětí a případně vnoučat?

A co se stane, když taková máma se najednou začne cítit ohrožena, bojí se o rodinu........?

Poslední kapkou bylo, když jsem se cítila ohrožena existencí lihovaru.V létě v roce 2013 vypadl proud, z lihovaru se ozývaly zvuky, které nikdo neznal. K tomu všemu ještě permanentní smrad z lihovaru, že jsme nemohli sedět venku na zahradě. Tak jsem se začala ptát. Nikdo mi nechtěl odpovědět. Ale já jsem beran. Tak jsem se ptala o to víc. A čím více toho vím, tím méně mohu mlčet!

A že si KSČM všimla, že nemlčím a oslovila mne, to je výsledek, nikoliv záměr. Tedy rovnou říkám těm, co si myslí, že vše dělám z vypočítavosti! Volby budou jen za rok a kousek! Ale já tady budu i po volbách. A za dva roky si klidně s každým pohovořím, jestli jsem to dělala jen z čiré vypočítavosti.

Ukončila jsem Gymnázium v Čáslavi a potom mám nástavbu na Střední ekonomické škole v Mladé Boleslavi, obor programování PC. Jen tři roky jsem pracovala v oboru, potom jsem se již věnovala šití. Ano nejsem ani Dr. ani Ing.. Jsem jen obyčejná ženská. Ale taky nekandiduji za stranu mocných, bohatých a vlivných. Já jsem jen někdo, kdo si váží lidské práce,kdo  ví, jak se vydělává na chleba rukama. Nikdy nebudu zastupovat bohaté, vlivné. Jsem normální žena, matka a mám nohy až na zem.